Byla to věta, která patřila k festivalu stejně neodmyslitelně jako červený koberec a sklenka Becherovky. „Děti moje, tak jak jste si užili letos festival?“ pronesl Jiří Bartoška pokaždé na závěrečném setkání s novináři. Bez šablon, bez okázalosti – prostě upřímně, s jiskrou v oku a srdcem otevřeným lidem, kteří tvořili duši karlovarského filmového svátku.
Letos ale tato věta nezazní. Nezazní úsměv, nepadne objetí, neproběhne srdečný smích. Jiří Bartoška, muž, který proměnil karlovarský festival v respektovanou mezinárodní událost, odešel. Zemřel ve čtvrtek 8. května po dlouhé a statečně zvládané nemoci. Bylo mu 77 let.
Jeho odchod zanechal obrovskou prázdnotu. Nejen ve filmovém světě, ale i v lidských srdcích. Bartoška nebyl jen prezidentem festivalu – byl jeho duší, jeho tváří, jeho rytmem. Od roku 1994, kdy se s kolegy rozhodl festival zachránit z chaosu a nejasné budoucnosti, vtiskl této události charakter. Styl. Osobnost.
Jeho charisma přitahovalo filmové hvězdy z celého světa, ale nikdy nezapomínal na ty, kteří festival tvořili v zákulisí – novináře, techniky, dobrovolníky. „Děti moje…“ říkal jim, jako by byli jeho vlastní. A právě v těchto slovech se skrývala jeho největší síla – lidskost.
Bartoška byl nejen skvělým hercem a charismatickým mužem, ale i podnikatelem a stratégem s neuvěřitelným citem pro atmosféru a příběh. Právě on vdechl karlovarskému festivalu nový dech a povýšil ho na kulturní fenomén přesahující hranice Česka.
Letos v červenci bude festival jiný. Bolestně tichý, možná v jistých momentech symbolicky zaražený. Ale věříme, že jeho duch bude přítomen v každém potlesku, v každém filmu, v každém pohledu na kolonádu. A možná – někde uvnitř nás – uslyšíme ten známý hlas:
„Děti moje, tak jak jste si užili letos festival?“
Sbohem, pane Bartoško. A děkujeme. Za všechno.
AKTUÁLNĚ
