Hrdě se tyčí nad krajinou Novojičínska a připomíná dobu, kdy tudy vedla důležitá obchodní cesta do Polska. Hrad Starý Jičín byl ve středověku jedním z klíčových bodů obrany i správy moravského Předhoří. Dnes je oblíbeným výletním místem s krásným výhledem, ale za jeho oprýskanými zdmi se skrývají příběhy, které by vydaly na román. Jedním z nich je osud posledního šlechtického vlastníka a jeho potomka, který dnes místo panování vaří pivo – a to v Německu.
Starý Jičín byl postaven už ve 13. století jako pevnost, která měla chránit obchodní stezku vedoucí z Olomouce přes Jičínské sedlo do Polska. Díky své strategické poloze sehrál důležitou roli v době, kdy Morava čelila nájezdům i vnitřním rozporům. Hrad byl postupně přestavován, renesančně upravován a sloužil různým šlechtickým rodům – mezi nimi například pánům z Kunštátu nebo Žerotínům.
Do osudu hradu výrazně zasáhl rok 1621, kdy byl po Bílé hoře zabaven jako majetek protestantské šlechty. Později připadl rodu Seilernů – rakouské šlechtě s rozsáhlými majetky. Právě Seilernové byli posledními aristokratickými pány Starého Jičína. Po druhé světové válce jim byl majetek konfiskován na základě Benešových dekretů a rodina odešla do exilu.
Dnes žije jeden z potomků rodu Seilern-Aspang v Německu a věnuje se zcela jiné tradici – pivovarnictví. Ve svém malém rodinném pivovaru pokračuje v hodnotách, které jeho předci uplatňovali ve správě panství: poctivost, kvalita a úcta k řemeslu. „Možná už nemáme hrad, ale máme chuť lidem něco nabídnout – dobré pivo spojuje stejně jako dříve obchodní cesty,“ říká s nadhledem a úsměvem.
Je to příběh plný kontrastů – od středověkých stráží až po moderní pivaře, od kamenných věží až k pivním tankům. A přesto v sobě nese jednotné poselství: tradice žije, i když mění podobu.
AKTUÁLNĚ
