Dvě sestry, 67 a 76 let, z Novojičínska a Opavska, poprvé vyrážejí v tomto složení na společnou dovolenou k Baltskému moři. Tentokrát ne autem jako kdysi s rodinami, ale vlakem – protože prý „je to dnes pohodlná a romantická volba“.
Výběru dopravy předcházelo mnoho hodin hledání na internetu. Nakonec jsem zvolila „offline“ variantu – zajela jsem osobně do Bohumína přímo na pokladnu Českých drah a požádala o radu, jaká je ta nejlepší a nejvýhodnější cesta k Baltu, bez ohledu na cenu. A právě tato varianta mi byla doporučena.
Rozhodly jsme se proto v sérii článků podrobně popsat, jak cesta probíhala – se všemi krásnými momenty i nečekanými zklamáními. A teď vás zveme na první díl – naši 11hodinovou noční cestu vlakem z Bohumína až na břeh Baltu.
Jízdenky jsem koupila měsíc předem na pokladně Českých drah. Odjížděly jsme 6. srpna 2025 v 19:17 z Bohumína, plné očekávání a s ujišťováním, že „to dáme“. Vždyť jsme přece ještě mladice!
Nadšení ovšem dostalo první trhlinu, když jsme uviděly „vláček“, který měl být naším pohodlným dopravním prostředkem k Baltskému moři. Žádné moderní soupravy, ale vagóny, které pamatuji z dob, kdy jsme jezdili do Jižních Čech před čtyřiceti lety.
Kupé bylo pro osm osob, sedadlo široké sotva 40 cm, bez opěrek. Naštěstí vlak vyjížděl z Bohumína prázdný a my měly celé kupé jen pro sebe.
Radost nám ale brzy zkazila první návštěva toalety – už v Bohumíně netekla voda a čistota nebyla zrovna „na úrovni“.
Další šok? Žádný jídelní vůz, žádná možnost občerstvení. A o lůžkových vozech jsme si mohly nechat jen zdát.
Až do polských Gliwic jsme stáli téměř všude, jako někdejší osobák. V Gliwicích nám odebrali „stařenku mašinku“ a připojili polskou lokomotivu – s nečekanou hodinovou pauzou.
Cesta pak pokračovala trochu svižněji a my se rozhodly využít prázdné kupé k „lůžkové úpravě“. Pohodlně jsme si ustlaly a těšily se, že se probudíme odpočaté a vysmáté přímo u moře.
Idyla skončila ve 3 ráno ve stanici Poznaň. Do kupé vtrhli čtyři muži a maminka s miminem. Naše „lůžko“ se v tu chvíli změnilo na úzký 40centimetrový pruh k sezení a těsné nalepení jeden na druhého.
Spánek? Už žádný. Jen nekonečné čekání na východ slunce a cílovou stanici.
V 5:53 jsme konečně vystoupily v Kolobrzegu. Krátká zastávka na kávu v prodejně Żabka a ještě fronta u pokladny – chtěla jsem zajistit místenky na zpáteční cestu do Varšavy. Bohužel jsem neuspěla, prý až při návratu. O tom ale až v posledním dílu.
Teď zbývalo jen vyřešit dopravu na ubytování. Taxi zastavilo hned na mávnutí – starší pán, ochotný a usměvavý, nás ochotně naložil. Jenže slyšel jen to, co chtěl. Řekla jsem „Apartmány Koral“, ale pán nás odvezl před Hotel Korál – lázeňský dům. Musela jsem tedy volat majiteli apartmánu, aby mu vysvětlil, kam opravdu potřebujeme.
Za tuto první „etapu“ – asi 2 km – si pán naúčtoval 35 zlotých. Pokračovali jsme tedy k našemu skutečnému cíli, asi další 2 km dál. Tam nás čekalo další překvapení: chtěl po nás znovu zaplatit, tentokrát 50 zlotých. Celkem tedy 85 zlotých, tedy zhruba pětistovka. Přitom běžná cesta z nádraží k apartmánu Koral stojí kolem 25 zlotých.
Takže naše první polské dobrodružství stálo trochu víc, než jsme plánovaly – ale což, byly jsme na místě, před námi moře a týden plný zážitků.
Doporučení pro ostatní cestovatele: vždy si hned na začátku ověřte, že řidič zná přesnou adresu a cenu.
Kolik to stálo: Jednosměrná jízdenka Bohumín – Kolobrzeg (ČD + PKP) cca 633,- Kč/os/senior
Na co si dát pozor: Nepočítejte s jídelním vozem, vezměte si občerstvení a pití s sebou.
Tip navíc: Pokud chcete mít pohodlí, rezervujte lůžko v jiném spoji nebo si ověřte typ soupravy předem.
V dalším díle se podíváme na naše první dny v Kolobrzegu – ubytování, moře, místní kuchyni i ceny, které vás možná překvapí.
Dovolená u Baltu
