Myslivost v Česku není jen o lovu, ale hlavně o péči o zvěř a krajinu. S tím jsou spojené bohaté tradice, které sahají až do středověku. Níže Vám představíme některé zvyky, které se dodržují dodnes?
Myslivecké odívání – odedávna patří k lovu zelená barva, doplněná odstíny šedé a hnědé barvy. Na lov a hon se nosí myslivecký oděv uzpůsobený momentálnímu ročnímu období, je dobré používat signalizační pásky nebo vesty. Nezbytnou součástí je pokrývka hlavy – nejčastěji klobouk zelené barvy.
Troubení – již od starověku je známá zvuková signalizace troubením na zvířecí roh, od 14. století se rohy vyráběly z kovu. Malý lovecký roh se nazývá borlice. Troubení loveckých signálů u nás zavedl F.A. hrabě Sporck koncem 17. století.
Troubení zlepšuje organizaci a bezpečnost při lovech a honech. Závazný notový materiál vytvořil prof. Ing. A. Dyk.
Zvyky při lovech a honech – organizační zásady při lovech a honech (zahájení lovů a honů, výlož, výřad, zvyky při poslední leči atd.)
Používání úlomků jako spojení myslivce s přírodou (úcta ke zvěři, poslední hryz atd.)
Používání zálomků – slouží k dorozumívání mezi myslivci, označujeme jimi určitá místa
Lovecké právo – tímto pojmem se rozumí jedlé vnitřnosti spárkaté zvěře, které se ponechávají střelci
Přijímání mezi myslivce a pasování na lovce
Myslivecká mluva - Myslivci mají svou vlastní terminologii – třeba „srnec vytlouká paroží“ znamená, že si ho zbavuje lýčí.
Zvěř a příroda na prvním místě.
Správný myslivec pečuje o zvěř i mimo loveckou sezónu – přikrmuje ji v zimě, chrání mláďata a udržuje rovnováhu v přírodě.
Myslivecké tradice jsou odkazem našich předků a symbolem respektu k přírodě.
AKTUÁLNĚ
