Po cestovatelských peripetiích jsme konečně dorazily k cíli – a teď už šlo o to, jestli nás Balt odmění zaslouženým odpočinkem. Kolobrzeg nám otevřel dveře do lázeňské atmosféry, kde se mísí vůně moře s vůní čerstvé kávy a zvuk racků s hudbou pouličních muzikantů. Pobyt se ukázal jako směs malých překvapení, velkých porcí jídla, několika úsměvných historek a taky praktických lekcí pro všechny, kdo by se sem chtěli vydat příště.
Po šoku z ceny za taxi jsme stály před penzionem Koral a řekly si, že si přece nenecháme pokazit dovolenou kvůli pár stovkám navíc. Jenže další překvapení na sebe nenechalo dlouho čekat – penzion byl zamčený a nikde ani noha. Naštěstí po dalším telefonátu přijela usměvavá paní, která nás ubytovala a dala tipy, kam v Kolobrzegu vyrazit.
Okolí penzionu nás příjemně překvapilo – klidná nová čtvrť na okraji města, dvacet metrů k marketu Stokrotka, hned vedle lékárna a přes cestu zastávka autobusu. A na pláž v Grzybowu? Necelé dva kilometry, což pro nás – aktivní seniorky – nebyl problém. Za týden jsme si nakonec připisovaly celkem 50 kilometrů v nohách!
Pokoj, který měl mít 10 m², nás ale zaskočil. Ano, rozloha odpovídala, jenže včetně koupelny a minikoutku na přípravu „jídla“. Sedačka, malá skříň, lednice, televize a jeden stolek – a když se gauč rozložil, zbylo v pokoji asi 40 cm na průchod. Na toaletu a do sprchy jsme se tak dostávaly bokem, dveře se totiž neotevřely úplně. Kufry musely zůstat na chodbě – dovnitř už se prostě nevešly.
A právě tady jsme se začaly smát. Představovaly jsme si, co by asi dělaly dvě „kus baby“, jak se u nás říká, nebo chlapi s pořádným bříškem. To by se na toaletu nedostali ani bokem a každý den by museli složit sedačku, aby se mohli pohnout. To by byla dovolená spíš pro cirkusové akrobaty než pro rekreanty. 😀
Nakonec jsme to vzaly sportovně – většinu času jsme stejně trávily venku a večer si užívaly prostornou terasu, která byla jen naše. A i když nás majitel ujišťoval, že pokoj je pro dvě ženy „akorát“, rozhodly jsme se z toho udělat historku k vyprávění.
První den jsme si na pláži daly kuřecí nugetky s hranolkami a tatarkou za 55 zlotých – a porce byla tak velká, že by zasytíla i horníka po šichtě. Další dny jsme už poslouchaly rady místních a chodily na obědy do restaurace Fregata – polévka a hlavní jídlo dohromady za 30 zlotých. Ryby jsme samozřejmě ochutnaly taky – na promenádě vyšla porce asi na 60 zlotých.
Káva a gofr na molu stály 40 zlotých, pivo podle místa 18–20 zlotých. Toalety byly překvapivě čisté,bylo jich dostate, každá návštěva ale za 4 zloté. Snídaně i večeře jsme si často řešily nákupem v nedaleké Stokrotce a terasa to jistila.
Obědy v Kolobrzegu vyšly cenově podobně jako v Ostravě, ale porce byly daleko větší. Kavárny, stánky byly na každém rohu. Jediný přešlap? Taxi. Zatímco běžná cena z nádraží k apartmánu je kolem 25 zlotých, my jsme zaplatily pětistovku. Doporučení? Taxi jen prověřené.
Naším cílem nebylo jen ležet na pláži. Za sedm dnů jsme nachodily 50 kilometrů – prošly všechny pláže v Kolobrzegu, navštívily přístav s majákem, poseděly v kavárnách s výhledem na moře a objevily i klidná zákoutí mimo hlavní davy.
Počasí se měnilo několikrát denně, ale dešti jsme se zázrakem vyhnuly. Jen jednou jsme zažily typický baltský vítr. Přesto jsme si přivezly krásný „baltský bronz“, i když na pláži jsme nikdy nestrávily víc než dvě hodiny v kuse. Nejkrásnější místo? Konec pláže v Grzybowu, kde jsme měly moře, písek a klid jen pro sebe.
Taxi? Jedině prověřené služby.
Autobus MHD: rychlý, levný (4 zloté), jezdí skoro všudeco půl hodinky.
Restaurace Fregata: výborné jídlo za přátelské ceny.
Pokud jste aktivní, projděte všechny pláže – stojí to za to.
Kolobrzeg má své kouzlo – široké pláže, lázeňskou atmosféru, skvělé jídlo a spoustu možností na výlety i odpočinek. Vrátily bychom se sem klidně znovu… jen vlakem už ne. Ale proč, to se dozvíte v posledním díle. 😉
Dovolená u Baltu
