Fulnek. Město, jehož historické jádro dýchá pamětí starých časů. Půvabné náměstí, barokní perly, zámecký park, úzké uličky – všechno působí jako kulisa z pohlednice. A přesto tu cosi chybí. Nebo spíš někdo. Lidi.
Zamysleli jste se někdy, jak vypadá město bez života ve svém středu? Tiché centrum, kde se večer rozhostí prázdnota. Obchody zavřené, okna výloh zaprášená, a jen občasný krok projde mezi domy, které dřív pulzovaly aktivitou. Není to jen problém Fulneku – je to obraz celé řady měst napříč republikou. Ale o to víc bolí, když se to týká právě našeho města.
Dnes – ve čtvrtek v 16:10 hodin odpoledne – jsem se vydala nafotit reálný stav fulneckého náměstí. A výsledek? Po 16. hodině zde fungují už jen dvě "večerky s potravinami", které provozují Vietnamští spoluobčané. Zbytek obchodů? Zavřeno. Výlohy temné. U některých zůstaly na dveřích vybledlé otevírací hodiny, u jiných visí už jen zámek a ticho.
V místech, kde dřív tepalo srdce města, je dnes slyšet jen vlastní kroky a občasné zaklapnutí dveří.
Fulnek býval živým kulturním a duchovním centrem. Ne náhodou se mu říkalo „perla baroka“. Lidé se tu potkávali na trzích, v obchůdcích, u zmrzliny nebo jen tak při procházce po náměstí. Dnes si mnozí raději zajedou na nákupy na kraj města, kde zaparkují pohodlně u supermarketu. Doma si dají kávu z kapsle a z centra Fulneku vidí tak akorát zvonici v dálce.
Zatímco okrajové části rostou – staví se nové domy, vznikají developerské projekty, ožívají periferie – srdce města jako by pomalu vynechávalo údery.
Je to pohodlnost? Nezájem? Nebo snad důsledek doby, kdy místo procházky po náměstí raději scrollujeme sociálními sítěmi?
Faktem je, že centra malých měst čelí stejným výzvám – vysoké nájmy, složitá administrativa, nedostatek podpory pro malé podnikatele. Mladí se často stěhují jinam, a ti, co zůstávají, už nemají sílu, chuť nebo prostředky oživovat centrum. A radnice? Ta to často nezvládne sama.
Zajímavé je, že tam, kde chybí život, přichází úzkost. A to nejen symbolická. Prázdná města v lidech vzbuzují neklid. Místo, které by mělo být živé, tvořící, inspirující – je tiché, uzavřené, bez energie. A to se promítá do našich nálad i vztahu k místu, kde žijeme.
Naštěstí existují i jiná města, která ukazují, že cesta ven existuje. Vezměme si inspiraci – třeba z Nového Jičína, kde se konají pravidelné trhy, oživují se veřejné prostory, podporují kulturní akce. Nebo ze Štramberka, který dokázal spojit turistický ruch s lokálními podniky a životem v centru.
Fulnek má obrovský potenciál. A nemusíme čekat na zázračného investora. Stačí začít malými kroky. Komunitní kavárna, venkovní galerie, živé výlohy, pouliční hudba, výstava žáků základní školy, květiny na náměstí. A hlavně – návrat lidí.
Možná si říkáte: „Já přece s tím nic neudělám.“ Ale co kdybyste příště šli na kávu do centra místo do nákupáku? Co kdybyste sdíleli myšlenku oživení Fulneku se sousedy, s radnicí, s komunitou?
Město není jen architektura – je to organismus. A ten může znovu ožít, když mu do srdce začne proudit život.
Fulnek si to zaslouží. A my také.
🗣️ VÝZVA K DISKUZI
✍️ Pište do komentářů, sdílejte s přáteli, mluvte o tom doma. Změna začíná myšlenkou – a ta může vzniknout právě tady.
Fulnek
