Kriminalisté Moravskoslezského kraje v těchto dnech zveřejnili šokující detaily případu, který znovu a bolestně připomíná, jak zranitelné mohou být děti tváří v tvář lidské zvrácenosti.
Případ se odehrál v loňském roce, ale jeho ozvěny zní dodnes. Muž měl pod záminkou, že nezná obec a potřebuje poradit s cestou, přimět nezletilou dívku, aby nastoupila do jeho vozidla. Následně ji nutil k sexuálním praktikám. Hrůzný čin, který se nesmazatelně zapíše nejen do života oběti, ale i do vědomí celé komunity.
Policie případ nejen vyšetřila, ale rozhodla se také veřejně apelovat: Dospělí, mluvte se svými dětmi. Pořád. Znovu a znovu.
Základní pravidlo zní: S cizím člověkem nikam nechoď. Nikdy nenastupuj do auta. Nikomu cizímu neříkej, že jsi sám nebo sama. Zdá se to jako samozřejmost, ale právě opakování těchto zásad může v krizové situaci dítěti zachránit život.
Naší přirozenou reakcí je vztek, strach, možná i touha po přísnějším trestu. Ale mnohem důležitější je položit si otázku: Děláme my dospělí maximum pro prevenci?
Místo vyprávění o strašidlech a bubácích večer před spaním bychom měli mluvit o skutečných hrozbách. Přístupnou, srozumitelnou formou, bez zbytečného děšení. Vysvětlit dětem, že ne každý dospělý je hodný, že i za milým úsměvem se může skrývat nebezpečí. A že pokud zažijí situaci, která jim nebude příjemná, mají právo okamžitě odejít a požádat o pomoc – ať už rodiče, učitele, nebo policii.
Ve světě, kde děti vyrůstají s internetem a mají dojem, že „všechno vědí“, se snadno přehlédne, jak křehké jsou jejich obranné mechanismy. Důvěřivost je přirozená. O to důležitější je, aby dospělí byli jejich štítem.
Nezapomínejme – největší ochranou dětí je důvěra mezi nimi a námi. A ta se buduje rozhovorem, zájmem, nasloucháním. Ne až „až se něco stane“, ale právě dřív, než se něco stát může.
KRIMI
