Někdy si říkám – proč to v okolních městech jde ladit, plánovat a tvořit strategii, jak přivést do města nové návštěvníky, turisty i podnikatelské příležitosti… a ve Fulneku jako by čas stál?
Včera proběhlo 1. veřejné projednání ke strategii cestovního ruchu ve Štramberku. Byl to malý, ale významný krok správným směrem. Přišli zástupci vedení města, podnikatelé, místní obyvatelé. Lidé, kterým není osud města lhostejný.
Co bylo skvělé? Přátelská atmosféra, otevřenost, chuť naslouchat. Každý mohl říct svůj názor – co mu vadí, co mu chybí, ale i co se mu líbí a co se podle něj daří. A právě to je základ každé živé komunity – kultura sdílení, naslouchání a hledání společného řešení.
Štramberk, stejně jako třeba Příbor, Nový Jičín nebo Kopřivnice, ukazují, že když je vůle a chuť spolupracovat, cesta se vždycky najde. Společné plánování, otevřené projednávání strategií, propojování místních s podnikateli – to vše vytváří pevný základ pro trvale udržitelný rozvoj.
A teď zpět k Fulneku.
Město s nádherným historickým jádrem, duchovní hloubkou, krásnou přírodou a nevyužitým potenciálem. Proč se tu tak málo mluví o budoucnosti? Kde jsou společná setkání, otevřené diskuze, nápady, které by vdechly centru města nový život? Kde je vize, která by spojila lidi napříč generacemi, profesemi i zájmy?
Zatímco jinde už kráčí, Fulnek stále přešlapuje.
Naštěstí věřím, že ještě není pozdě. A že i u nás může přijít změna – odspodu, od lidí, kteří mají odvahu říct: „Chceme víc. Chceme město, které žije.“
Pokud jste včera ve Štramberku nebyli, další projednání bude na podzim. Možná by stálo za to, zajet se podívat – nasát atmosféru, načerpat inspiraci. Protože když vidíte, že to někde funguje, začne to dávat smysl i vám.
Fulnek
