Ministerstvo školství společně s Národním pedagogickým institutem připravují největší změnu ve vzdělávání na základních školách za posledních dvacet let. Mluví se o potřebě individualizace výuky, větší důrazu na dovednosti místo pouhého memorování a propojení školy s reálným životem. Zní to revolučně. Ale je otázkou, zda české školy skutečně projdou vnitřní proměnou – nebo jen přijmou nové osnovy a dál pojedou postaru.
A právě tady, v našem městě Fulneku, kde žil a působil Jan Amos Komenský, má tato debata ještě hlubší význam. Komenský byl mužem, který už v 17. století hlásal, že „škola nemá být mučírnou paměti, ale dílnou lidskosti“. Jak by se asi dnes díval na školní lavice, kde se stále honíme za známkami a srovnáváme děti podle tabulek místo toho, abychom rozvíjeli jejich jedinečnost?
Naše město by nemělo být jen památníkem slavného učitele národů. Fulnek má příležitost být inspirací. V době, kdy se reformuje vzdělávací systém, bychom měli my – občané města Komenského – být mezi těmi, kdo se ptají: Jak má vypadat škola budoucnosti? Co chceme předat svým dětem – informace nebo moudrost? Výkony nebo hodnoty?
Škola není jen o učebnicích, ale o vztazích, důvěře, objevování. A pokud má reforma uspět, nemůže být pouze na papíře. Musí vstoupit do srdcí učitelů, rodičů i žáků. A musí vycházet z hodnot, které Komenský sám formuloval – výchova k moudrosti, lidství a porozumění světu.
Diskutovat – s učiteli, rodiči, žáky. Jak vnímáme školu dnes? Co by nám pomohlo ji změnit?
Inspirovat se historií – a přetavit komenského myšlenky do moderního jazyka a potřeb dnešní doby.
Podporovat školy – které se nebojí zkoušet nové metody, přemýšlet jinak a dát dětem prostor růst.
Možná právě Fulnek – tiché město s hlubokými kořeny – může ukázat cestu vpřed. Když reforma nebude jen změnou osnov, ale změnou ducha, pak se možná přiblížíme tomu, o čem Komenský snil: Škole jako místu radosti, poznání a porozumění.
Školství
