Ještě na přelomu 19. a 20. století byla sluneční terapie běžnou součástí léčení v nemocnicích a sanatoriích. Zvlášť u pacientů s tuberkulózou bylo běžné, že celé nemocniční pavilony měly široké terasy, balkony nebo „sluneční paluby“, kde pacienti trávili dlouhé hodiny na slunci. Lékaři tehdy věděli, že sluneční světlo dokáže ničit bakterie, podpořit tvorbu vitamínu D a posílit imunitní systém – a výsledky léčby to potvrzovaly.
Architektonickou ikonou sluneční medicíny se stalo například sanatorium Paimio ve Finsku, navržené legendárním Alvarem Aaltou. Světlo, vzduch a klid tam byly stejně důležité jako léky a režim.
Pak ale přišel zlom. S nástupem antibiotik se přírodní způsoby léčby začaly vytrácet. Mnohé nemocnice opustily koncept otevřených prostor, balkonů i přirozeného světla. Ve zdravotnictví se začala prosazovat tzv. „Rockefellerova medicína“ – systém financovaný a řízený průmyslovými giganty, který upřednostňoval syntetické léky a technologické řešení před přírodními metodami. Slunce, které dříve pomáhalo léčit, bylo najednou prezentováno jako nebezpečné. Do popředí se dostaly opalovací krémy, klimatizované prostory a umělé světlo.
Moderní medicína samozřejmě zachránila miliony životů, ale možná jsme cestou ztratili i něco důležitého – důvěru v jednoduché, přirozené zdroje zdraví. Dnes se světelná terapie vrací, ale pod novými názvy a s vysokou cenovkou – jako „red light therapy“ nebo „biohacking“.
Možná je čas si znovu připomenout, co naše babičky a prababičky věděly zcela přirozeně: že kousek slunce na tváři, denní světlo na pokožce a hluboký nádech čerstvého vzduchu jsou léčivé. A že některé z nejlepších věcí v životě nejsou na předpis.
🟠 Zastavte se někdy. I v chladnějším období nastavte tvář slunci, nabídněte mu své dlaně a dovolte tělu, aby si vzpomnělo, jak se tvoří přirozená ochrana – vitamin D. Zdraví totiž není jen o léčbě, ale i o prevenci, uvědomění a návratu ke kořenům.
Zdravojičínsko
